Cesta tam a zase zpátky: Na otočku do Anglie v jediném dni

Cesta tam a zase zpátky: Na otočku do Anglie v jediném dni

Závratným tempem se blížily mé sedmadvacáté narozeniny a já přemýšlel, co za bláznivou věc podniknu letos. Ve vlaku jsem při sledování YouTube narazil na recenzi fastfoodové restaurace Five Guys v Londýně a v hlavě se mně začala formovat myšlenka na narozeninovou návštěvu Velké Británie. Kdo sleduje pravidelně nabídku lowcostových letenek, ten ví, že dostat se do metropole na Temži od 250 korun za jeden směr není vůbec žádný problém. A když se k tomu přidala chuť na odškrtnutí dalšího českého letiště (a na burger, samozřejmě), už jsem neváhal ani chvilku.

Měl jsem štěstí: zrovna v den mých narozenin byl let Ryanairu z Pardubic na londýnský Stansted dostupný. Pak jsem začal hledat hotel a viděl ceny, které mi dosti otrávily den. A právě tak se mně v hlavě zrodila nebezpečná myšlenka: neletí ono z Londýna do Prahy něco cenově dostupného ještě večer? Letí, taktéž Ryanair. Moc dlouho jsem neváhal, nakoupil jsem letenky, dokoupil sedadla s „extra“ prostorem na nohy (pro člověka s 210 cm rozumějte „s normálním prostorem pro nohy“) a mohl jsem začít plánovat a nakupovat jízdenky pro všechna návazná spojení.

Z Plzně do Pardubic bez snídaně

Když jsem se ráno probudil, pořád jsem nemohl uvěřit, do čeho jsem se to zase pustil. Vyjde vše tak, jak jsem si vysnil? Cesta vlakem z Plzně ubíhala jako po másle, vražedně krátký přestup v Praze na railjet do Pardubic se také podařil, jen ta snídaně se ve vlaku nepovedla, neboť personál neměl na první třídu čas. V Pardubicích jsem začal lovit drobné na koupi jízdenky v automatu, který bere pouze mince, a šel jsem najít správné nástupiště autobusu k letišti.

Vtipná poznámka: Pardubice mají sice moderní terminál městské veřejné dopravy, ale z budovy nádraží k němu nevede žádná krytá cesta. Pokud prší, zmoknete stejně jako já. Zanedlouho přijela linka 24 do Starého Mateřova, která staví také na letišti – vlastně u letiště, a navíc dále než obvykle kvůli rekonstrukci ulice. Po výstupu nás pár odvážlivců čekala cesta blátivou cestou po ne zrovna ideálním značení, díky kterému celý dav zahnul ke vstupu na vojenskou základnu. Nebyli jsme patrně první, voják nás správně nasměroval ke krajskému letišti.

Narozeninová jízda, část čtvrtá 😎🎂🍔 #pardubice #airport

A post shared by Aleš Petrovský (@alespetcz) on

Staré letiště: stánky a karosa

Sice jsem před lety navštívil pardubické letiště v rámci univerzitních praxí, ale opět jsem byl šokován jeho podobou a vybavením. Bezpečnostní prohlídka i pasová kontrola však proběhly celkem rychle a v útrobách terminálu jsem odolal nákupu husích jater z výrazně červeného stánku a raději jsem se snažil chytit mobilní signál či wi-fi, což nebylo úplně snadné. Během chvilky se otevřel východ pro nástup způsobem, jaký jsem ještě nikde neviděl: slečny neměly scanner palubních vstupenek, a tak jedna nahlas hlásila sedadla pomocí letecké abecedy (sedmnáct foxtrot) a druhá sedadla značila v počítači. Samotný terminál je daleko od stání pro letadla, a tak pro nás byla přichystaná kloubová Karosa, která nás k letadlu dovezla.

Nový terminál: Od února 2018 mají Pardubice nový moderní terminál přímo u stojánek letadel. Stejně tak k letům Ryanairu byla zavedena přímá autobusová linka od hlavního nádraží. Více se dozvíte v našem průvodci.

Jakmile jsme se vznesli, spokojeně jsem si objednal snídaňové burrito a sledoval lehce se vlnící křídlo nad mraky. Za dvě hodinky jsme bezpečně dosedli ve Stanstedu, následoval tradiční pěší pochod z vysunuté části terminálu k pasové kontrole. Vyplatilo se mi vzít s sebou pas, který funguje v automatické e-bráně. Lehce jsem si přidřepnul, aby brána zvládla naskenovat můj obličej a světe div se, poprvé jsem přes pasovou kontrolu prošel i bez asistence pohraniční kontroly. Chuť na burger ve Five Guys se zvyšovala každou chvílí, proto jsem příliš neváhal a zamířil na vlakový spoj Stansted Express.

Nejrychleji do centra Londýna

Chtěl jsem mít v Londýně co nejvíce času, a tak byl pro cestu ze Stanstedu do centra jasnou volbou vlak. Stansted Express nabízí rychlé, ale proti autobusu také dosti drahé spojení. Narozeninový den ale není ten pravý na popojíždění v zácpě a v pohodlnějším vlaku cesta ubíhá rychleji i díky zásuvkám a wi-fi. Za necelých 50 minut jsem vystupoval na nádraží London Liverpool Street.

Skočil jsem v mžiku na londýnské metro a vydal se k nejbližší restauraci Five Guys. Sice vlastním Oyster Card – londýnskou nabíjecí dopravní kartu – ale již delší dobu zvládají zdejší turnikety i odbavení pomocí bezkontaktní platební karty, takže Oyster směle nechávám doma. Výhody jsou v obou případech stejné: systém sám hlídá projeté jízdné a po určitém počtu jízd v jednotlivých pásmech a zohlednění špičkových časů je stanoven cenový strop. Každou další jízdu, mimo autobusů, už máte zdarma.

Zanedlouho se přede mnou objevil vysněný cíl. Vběhl jsem dovnitř, objednal si bacon cheeseburger, zvolil si omáčky a další přísady, dostal jsem lísteček a sledoval šrumec v otevřené kuchyni. Hranolky zde smaží na arašídovém oleji, takže mají specifickou chuť, na kterou se můžete při čekání naladit díky neomezené zásobě burských oříšků, které si můžete vyloupat a sníst. Ve vybraných restauracích je také automat Coca Cola Freestyle, umožňující kombinovat možné i nemožné příchutě limonád. Zdejší hranolky si vyrábějí až na provozovně a vždy vidíte, ze které oblasti brambory pochází. A to nejlepší: maso není mražené. Chuť burgeru se nedá popsat, to se musí zažít. Five Guys bych po návštěvě už mezi fastfoody nezařadil. Jednoznačně se od nich odlišuje chutí a kvalitou zpracování surovin, za niž si ale také nechá zaplatit.

Shopping, metro a rychle zpět

Zbytek návštěvy Londýna jsem věnoval hlavně nákupům (jídla) a projížďce metrem, jedním z mých nejoblíbenějších co do podoby stanic a historické hodnoty. Je zkrátka úžasné. Čas však uháněl a já se raději vydal zpět na Stansted s předtuchou podvečerní špičky. Žádné fronty se naštěstí nekonaly, i když box s mým nákupem a bundou byl vyhodnocen jako problémový a musel být podroben prohlídce. Kvůli čemu? Po chvilce hledání našel pracovník kontroly lahev se zbytkem vody z ranního letu v kapse u bundy, na kterou jsem zapomněl. Po vysvětlení a vzájemných omluvách šla lahev pryč a já se mohl přes obří průchozí duty-free obchod prodrat až k nástupu letu do Prahy.

Po příletu jsem stihl jsem přes aplikaci Českých drah zakoupil jízdenky na Airport Express, což je lacinější varianta oproti nákupu jízdenky u řidiče. Nakoupil jsem v letištním supermarketu a zanedlouho už jsem se vezl k pražskému hlavnímu nádraží, kde jsem vyčerpaný, ale šťastný, usedl do vlaku zpět domů.

Na den do Londýna – Co to obnáší?

Sami vidíte, že i bláznivé nápady se dají realizovat. Pro někoho je možná při létání za byznysem běžné otočit se v destinaci za jeden den, ale pro mě to neslo nádech zážitku, který se nepovede každý den. A to byl právě ten nejhezčí narozeninový dárek.

Jízdenky a letenky jsem nakupoval se zhruba měsíčním předstihem výhradně online. V tabulce nejsou započítány ceny jízdenek na MHD v Plzni, Pardubicích a Londýně.

Letenka Pardubice (PED) – Londýn Stansted (STN) 723 Kč Včetně sedadla s extra místem na nohy a prioritním odbavením (cca 500 Kč)
Letenka Londýn Stansted (STN) – Praha (PRG) 1012 Kč Včetně sedadla s extra místem na nohy a prioritním odbavením (cca 500 Kč)
Stansted Express Stansted – Liverpool Street Station 661 Kč Zpáteční jízdné zakoupené online
Vlak Plzeň – Pardubice 159 Kč Sleva IN25
Vlak Praha – Plzeň 75 Kč Sleva IN25
Airport Expres Letiště Praha – Praha hlavní nádraží 33 Kč Sleva IN25
Celkem 2663 Kč